Arboretum Bílá Lhota se nachází v katastru obce Bílá Lhota, cca 10 km západně od Litovle v okrese Olomouc. Leží v západní části Hornomoravského úvalu mezi výběžkem Zábřežské pahorkatiny (ukončený vrchem Třesín) a výběžkem Nízkého Jeseníku. Původní zámecký park byl nejvíce přeměněn v letech 1926–1945 tehdejším majitelem Quido Riedlem, který v něm provedl řadu úprav ve smíšeném francouzsko-anglickém stylu a vybudoval zde cennou dendrologickou sbírku okrasných i exotických dřevin. Od roku 1965 je Arboretum ve správě Vlastivědného muzea v Olomouci. V roce 1969 byl park vyhlášen zvláště chráněným územím, v současnosti je zařazen do kategorie Národní přírodní památka. Na ploše necelých tří hektarů se dnes nachází asi 300 různých druhů a kultivarů dřevin z Evropy, Asie a Severní Ameriky.

17 souborů, poslední přidán 06. srpen 2012
Album zobrazeno 202 krát

Hornický skanzen Mayrau je technický skanzen, který se nachází v obci Vinařice u Kladna na místě bývalého dolu Mayrau. Návštěvníkům nabízí prohlídku technických památek zaměřených na dokumentaci a prezentaci hornické činnosti na Kladensku a Slánsku.
Muzeum stojí v západní části obce Vinařice v těsném sousedství Věznice Vinařice.
S hloubením dolu Mayrau ve Vinařicích u Kladna započala uhelná společnost Pražská železářská v roce 1874. Tehdy už byl kladenský revír největším dodavatelem uhlí v českých zemích. Šachta, hluboká 527 m a pojmenovaná po tehdejším předsedovi správní rady společnosti JUDr. Kajetánu Mayerovi, se brzy stala mezi kladenskými doly pojmem. O deset let později byla o padesát metrů dál vyhloubena sdružená jáma Robert. Za 120 let důlní činnosti se zde vytěžilo 34 milionů tun uhlí.
Ještě před ukončením provozu byl na dole Mayrau zřízen skanzen, který byl otevřen veřejnosti 19. srpna 1994. V expozici byl uplatněn model „posledního pracovního dne“, tzn. je zde zachován stav, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli. Návštěvníci procházejí autentickými prostorami s oprýskanými zdmi i původními nápisy a nenatřeným zábradlím. Prožívají s horníkem jeho pracovní den od kantýny až po štolu. Průvodci jsou bývalí horníci, kteří na šachtě pracovali.
Skanzen vystavuje tři těžní stroje. Secesní stroj Ringhoffer pochází z roku 1905, kdy byl zakoupen na Světové výstavě v Paříži. Návštěvníkům je předváděn v provozu. Další těžní stroj Robert je z roku 1932, zažil tedy elektrifikaci dolu. Poslední ze tří strojů nese název Koepe, vyrobila jej firma Ruston roku 1905. Ve 130 m dlouhé štole uvnitř kopce Homole je expozice plně mechanizovaného porubu, ukazuje se zde důlní doprava, vývoj ražby v čase či přetlaková komora. V budově dýmnice najdeme expozice báňského záchranářství, v náraží jámy Robert lampovna a známková kontrola nebo řetízkové šatny. Od roku 2003 tu funguje výstavní galerie. Skanzen organizuje i vycházky po starých důlních dílech vrapické oblasti s průvodcem a spolupracuje s umělci, kteří v areálu pořádají výtvarná symposia a jiné akce. V prodeji je zde turistická známka č. 662.

151 souborů, poslední přidán 07. srpen 2012
Album zobrazeno 255 krát

Květná zahrada je významný původní raně barokní park v geometrickém stylu francouzské zahrady s typickými prvky. Zahrada byla v roce 1998 zapsána do seznamu památek UNESCO zároveň s Podzámeckou zahradou a arcibiskupským zámkem. Zahrada se nachází v Kroměříži.
Samotnou Květnou zahradu založil biskup Karel II. Lichtenstein-Kastelkorn roku 1665 na neplodné a bažinaté půdě za hradbami tehdejšího města. Byla založena v letech 1665–1675 biskupem Karlem II. z Lichtenštejna. Původní název zahrady byl Libosad. Jedná se o raně barokní zahradu, ve které byly zkombinovány italské i holandské vlivy. Zahradu vyprojektovali italští architekti Filibert Luches a Giovanni Pietro Tencalla. Původní název zahrady byl Libosad.
Vzhled Květné zahrady a ozdobných prvků v ní detailně zaznamenali na mnoha dochovaných kresbách v roce 1691 kreslíři J. van den Nypoort a G.M.Vischer.
Uprostřed zahrady o rozloze 485×300 metrů stojí osmiboká rotunda s bohatou vnitřní štukovou a freskovou výzdobou. Ve středu rotundy je zavěšeno Foucaultovo kyvadlo na lanku dlouhém 25 m. Svou dráhu zapisuje do jemného písku na kamenném stole. Kyvadlo zde instaloval profesor kroměřížského gymnázia dr. František Nábělek na konci 19. století. Zahrada vykazuje přesnou symetrii, je oplocená a bohatě vyzdobená sochami a fontánami s vodotrysky. To vše je obklopeno vysokými a dlouhými živými ploty, které jsou vysázeny na půdorysu trojúhelníků.
Přistavený nový vstup z první poloviny 19. století (1840–1845) tvoří Čestný dvůr v klasicistním stylu ze stran uzavřený velkými skleníky (Hrubý, Tropický skleník nebo také studený a tropický). Dvůr, který tak tři budovy vytvořily, je otevřen směrem do zahrady. Vstupní portál má trojúhelníkový tympanon se zlaceným arcibiskupským znakem.
Celou jednu stranu Květné zahrady tvoří 244 metry dlouhá kolonáda (arkádová lodgie), která původně sloužila jako hlavní vstup. Galerie je vyzdobena 44 sochami antických bohů, historických a mýtických postav v atikách a stejným počtem bust nad pilíři. Přímo v kolonádě původně byly i funkční fontány zasvěcené římským bohům Neptunovi a Venuši. Je povolen vstup na „střechu“ kolonády. Při pohledu shora vynikají geometrické tvary pěšin a živých plotů a centrální rotunda.
Hlavní osa zahrady začínající vstupní sochařskou kolonádou je centrálně i po stranách akcentována množstvím doprovodných architektonických i výtvarných zastavení (okrasné partery, kašny Lví a Triónů, Rotunda, labyrinty, vodní plochy, kuželna a jahodové kopečky). Toto základní formální rozložení organicky doplňovaly z východní strany - od města - dnes již zaniklé další přilehlé okrasné či hospodářské prostory (oranžerie, Holandská zahrada, skleníky, hospodářský dvůr, bažantnice, zaječí kopeček a voliéra).
Osa dále pokračovala přes labyrinty a kuželnu ke dvěma bazénům a k jahodovým kopečkům. Do bazénů, jejichž střed vždy tvořilo sousoší Triónů, bylo možné sestoupit po několika schůdcích. Krátce po dokončení bylo dokonce možné plavat po hladině v loďce a pozorovat mnoho zajímavých druhů ryb. Uměle vytvořené násypy nazývané "jahodové kopečky" představují osové i pohledové ukončení dvou bočních průhledů. Původní jahodové kopečky nesly na vrcholu dvě křehké dřevěné konstrukce, gloriety, kopírující ve zmenšené podobě ústřední rotundu. V zahradě se nachází také kuželna a barokní voliéra na ostrůvku. Voliéra je ovšem nepřístupná a ve špatném stavu. Zahrada hojně využívá vodní prvky v podobě kašen a rybníčků.
Základní rozložení zahrady bylo vcelku zachováno i po různých rekonstrukcích, které probíhají už od počátku 19.stol, stejně tak i většina hlavních okrasných staveb. Kroměřížská zahrada tak dnes reprezentuje vhodně styl francouzských barokních geometrických zahrad, které v zachovalém stavu v ČR najdeme jen velmi vzácně. Po opravách, které v zanedbaném parku probíhají od devadesátých let 20 stol., ukazuje dnes původní podobu a opět se stává parkem, který lze doporučit k návštěvě. Památkáři dostali z evropských fondů více než 300 milionů korun na to, aby je co nejvíc přiblížili k původní podobě. Je zde plánováno vybudovat evropské výukové centrum historie zahrad.

72 souborů, poslední přidán 07. srpen 2012
Album zobrazeno 216 krát